Deníček
Tady si budu psát své poznatky ze života, tak nééé, že mě budete šmírovat... 
10.10.2009 - A jedeme zase domů. Páneček jde totiž na oslavu narozenina a za náma má přijet teta Vejunkaaa, aby nám doma nebylo smutno. Děda se se mnou rozloučil a říkal, že mám bojovat a zamakat na sobě, ať se mnou prý může chodit na prochajdy. 
Tak já se teda budu snažit. 
No a večer přijela ta teta... Pak holky nezbedný někam odešly a nechaly mě tu klidně samotnou a potmě... 
Ale nebyly pryč dlouho a pak jsme čubrněly na film.
9.10.2009 - Dneska jsme jeli zase za dědečkem! A taky mě dnes večer hlídal, protože páníčci šli někam křepčit. Prý si musí taky občas vyjít a udržovat kamarádské vztahy... No, ale bylo mi to celkem jedno, stejně jsem skoro pořád spinkala a u dědy mi je moc dobře.
7.10.2009 - Teda, to je zase týden... 
Musím být každý den úplně sama doma a čekat, než se vrátí pánečci z práce. Teta Hanka je nemocná a nemůže za mnou v poledne jezdit. Jako zvykla jsem si, ale smutno mi je, nemyslete si... Včera mě vyvedla panička s pánečkem na zámek na zahrádku, prý když je posledních pár dnů hezky, tak ať si taky ještě toho sluníčka trochu užiju... Ale moc se mi tam nelíbilo, byla jsem totiž přivázaná a nikam jsem nemohla. 
Prý, že kvůli nožičkám ještě nemůžu. Musím pořád odpočívat. Ale na druhou stranu houby zle, lepší čumět venku, než doma. Tam už to znám až moc dobře.
5.10.2009 - Dnes jsme byli u jedné paní doktorky z Kuřimi. Prý se vyzná ve velkých plemenech a má zkušenosti. Za zkoušku nic nedáme... A máme novou diagnózu - juvenilní panostitida. Prý je to způsobené rychlým růstem a nastává v období přezubování. Mám povolená a zanícená zápěstí. 
Dostala jsem nějaký prášečky, který mi panička balí do tavenýho sýru. Myslí si, že o tom nevím. Ale ten sýr je táááák dobrej, že ten prášek v něm přetrpím, jinak bych měla i po sýru. 
A taky jsem dostala kloubní výživu, která chutná jak kokino, tak ta mi taky neva. No a taky mám dostávat vit. B. Prý je to dobrý pro růst, ale budu při čůrání smrdět jako pivovar. 
Teď musím ještě 14 dní čekat a pak už bych měla být znatelně lepší. Tak doufáme, že je ta diagnóza správná a budu brzy zase běhat. 
Zatím nemáme dělat ukvapené závěry a s neurologií počkat. Na to je prý času dost...
4.10.2009 - Celý víkend jsem byla s paničkou u jejích rodičů. 
Mám to tam moc ráda, dědeček se se mnou pořád mazlí, tak ho za odměnu vždycky olížu od hlavy až k patě. 
Říkal, že se musím brzy uzdravit a že má ze mě radost, že už chodím trošku líp.
2.10.2009 - Tak panička mluvila s paní doktorkou. Máme potvrzený mírný stupeň DKK. Kromě toho teda máme zajet kvůli předním packám na neurologii. Prý to vypadá, že to bude od hlavy a ne od míchy. Panička zase myslí na nejhorší.
